Trefná byla poznámka mého spolužáka, který výběr knih nazval starou vykopávkou

11. dubna 2015 v 14:45 | Natálie |  Deníček
Smějící seTo byla tedy dlouhá pauza. Je to tím, že se vždycky strašně zamýšlím nad tématem. Nevím, jestli se Vám to někdy stává... Prohledávám internet, abych vyčetla něco zajímavého. Když mě pak napadne psát o některém z aktuálních témat, říkám si, jestli už toho není na blogu dost a zda-li to má vlastně cenu. Trávím také hodně času na jiných stránkách blogu.cz. Občas se tu také inspiruji nebo přidám komentář. Tak vlastně trávím můj den. Abych nezapomněla je tu také řada dalších poviností.
Můj první blog jsem začala psát asi v jedenácti letech. Nejprve se vše točilo okolo nejmenované hudební skupiny (myslím, že na to sami přijdete). Poté už mě to přestalo bavit, připadalo mi to nudné a nezáživné. Články nikdo nečetl a většina fanoušků skupiny se zajímala o známější blogy. Snad mi jen pomohlo to, že jsem začala chodit na nepovinnou češtinu v páté třídě, kdo ví. Zde jsme byli vedeni k tomu, abychom četli a to častěji, než nám bylo zvykem. Dva spolužáci to vzdali hned po prvním roce docházení. Pro někoho byla povinná četba nutná, pravda, pro mne dříve taky. Třídní učitelka na základní škole vybírala známou (avšak nepříliš zajímavou) četbu a trefná byla poznámka mého spolužáka, který výběr knih nazval starou vykopávkou - nemyslím to samozřejmě nějak zle, jelikož například Robinson Crusoe byl vždy má oblíbená kniha.
Paní, která učila nepovinný předmět se tedy postarala o to abych začala číst, ale říkáte si, jak?
Velmi prostě. Vypracovávali jsme články o knihách, vznikl náš společný časopis a nikdo z toho nebyl otrávený. Přes letní prázdniny jsem přečetla čtyři knihy a dodnes si pamatuji jejich názvy. Dvě mi moje babička a dvě rodiče. Když jsem poslední týden v srpnu vypracovávala zápis do čtenářského deníku, zjistili rodiče, že zůstala poslední kniha v chatě na Šumavě. Protože byla kniha o třech dílech, zapomněla jsem jména několika postav z předcházejících částí. Maminka mne zavedla do knihovny a společně jsme vybírali vhodnou knihu. Kolem mne procházela knihovnice a sundávala na stupínku knihy z vyšších polic. Poprosila mou maminku, aby jí pomohla zanést několik knih zpět ke stolu, jelikož jich sama držela již celou náruč. První kniha nesla jméno Projekt Loty od Jacqueline Wilsonové. Půjčila jsem si jí a ten příběh mě tak uchvátil, že jsem postupně přečetla většina knih od J. Wilson. Je mou nejoblíbenější autorkou a i dnes si ráda čtu její knihy. No, pořád jsem ale nedokončila příběh. Knihu jsem přelouskala do dvou dnů a můj referát se p. učitelce líbil. Dnes mám na tento předmět hezké vzpomínky. A také na všechno od Jacqueline Wilson, jednou bych se s ní chtěla osobně setkat.

No a co z tohohle článku vlastně plyne. Sama ani nevím. :D

http://www.jacquelinewilson.co.uk/
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Colee Colee | Web | 18. listopadu 2015 v 0:37 | Reagovat

užij si své krásné dětství :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama