Tykáme si s učiteli

9. března 2015 v 15:15 | Natálie |  Deníček
Včera jsem byla navštívit mou sestřenici v Praze. Jelikož v pátek přijela má babička z Moravy, rozhodla se jet se mnou. V osm hodin ráno nás můj starší bratr odvezl na vlakové nádraží. Já i má babička jsme se po zakoupení lístků usadily do bufetu, jelikož bylo chladno a pršelo. Bylo půl deváté a do místnosti vstoupila mladá slečna střední postavy. Měla prošívanou rudou vestu, béžovou nabíranou sukni a boty s kožešinkou. Nejprve jsem ji ignorovala, ale ona si mne prohlížela. Babička se ke mne pochvíli naklonila přes stolek a zašeptala:,,Ta ženská se na tebe dívá. Neznáte se náhodou ?"
,,Babi, já nevím. V Praze na mě v metru kouká každý druhý člověk a nikdy mi to nepřipadá divné," odpověděla jsem co nejtišeji.
,,No, víš, mně to stejně přijde divné. Tak se jí zeptej, co chce. Notak. Ať na nás další půl hodinu nekouká, jak zjevení."
Pomalu jsem vstala a zasunula židli. ,,VVVVVVVVZZZZZ" Slešna, která si prohlížela sladkosti za pultem na nás přes dioptrické brýle zamžourala. Popošla k našemu stolu.
,,Neznáme se náhodou," tázala se mě srozumitelnou češtinou.
,,Ne," odpověděla jsem rychle, ,,myslím, že se opravdu neznáme. Potřebujete od nás něco?"
,,Ale tím pádem nic," usmála se přátelsky slečna, ,,tak vám děkuji."
O patnáct minut později jsme s babičkou nasedali do vlaku. Myšlenka, že slečnu znám, mi pořád vrtala hlavou. Usedla jsem na sedadlo a čekala na odjezd vlaku. Uvědomila jsem si ale, že sedím proti směru jízdy vlaku (sedět pro směru jízdy v dopravním prostředku je pro mne asi nejhorší kombinace, jaká mohla kdy nastat). Naštěstí byl vlak poloprázdný. Naproti mne bylo volné místo, takže jsem bez pomyšlení na příchod cestujícího, který si místo zarezervoval, sedadlo obsadila. Co se ale nestalo, že? :D
Těsně před rozjetím vlaku do kupé vrazila žena, kterou jsme potkali v bufetu, obalená více taškami, než nesla minule. Popošla k mému sedadlu a mne instinktivně napadlo, že je to její místo. Bylo to trapné, uznávám, ale rychle jsem vstala a obsadila zbývající volné místo vedle slečny. To už se vlak rozjel a já si oddechla, že už nikdo do kupé nepřišel.
Nejprve jsem s babičkou krátce prohodila pár slov o mé nové spolužačce. Rozhovor se ale dále nevyvíjel a mne nezbylo nic jiného, než se dívat z okna či číst časopis. Slečna sedící vedle mne si po očku prohlížela jeho titulní stranu a tiše prohodila: ,,No, já vidím, že vás zajímá politika."
Usmála jsem se a zcela přirozeně odpověděla: ,,Ne, o politiku se příliš nezajímám. Ale jestli vás ten časopis zajímá, klidně Vám ho půjčím."
,,Ne, děkuji.Měla bych asi pracovat, co myslíte? Jedu za rodinou a nechci trávit večery počítáním."
,,A odkud příjíždíte?"
,,Já bydlím v Randers (v Dánsku). Ale pocházím z České republiky. Před čtyřmi lety jsme se tam s mým manželem přestěhovali."
,,Váš manžel tedy pochází z Dánska?"
,,Ano, přímo z Randers."
,,V Dánsku se máte určitě hezky. Je ta krásná příroda a krajina."
,,Hm,...to je pravda."
,,A proč jste nezůstala s manželem v Česku, jestli se tedy můžu zeptat."
,,Ale samozřejmě. Nechtěl tu pracovat, protože neumí jazyk."
,,Ale vy jste asi taky neuměla jazyk, když jste tam přijela?"
,,No samosebou. Ale já nejsem taková prchlivá povaha. Můj manžel by navíc mohl pracovat v zahraniční firmě a mluvit anglicky. To moje povolání nedovoluje."
,,A co vy vlastně děláte?"
,,V Dánsku pracuji prozatím na městském úřadě. Sice používám dánštinu často, ale obvykle mi všichni rozumí."
,,V Česku jste tedy pracovala s lidmi?"
,,Ano, učila jsem děti na klavír."
Pomalu mi to celé začalo sepínat. Moje první učitelka na klavír odjela před pár lety také do Skandinávie. Už si ale nepamatuji, kam.
,,Já jsem se vám vlastně ani nepředstavila,"usmála se opět, ,,jmenuji se ."

Pokr. příště
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama